Snad každý má heslo kterým se v životě řídí..střádej si a hrab si do
vlastní kapsy..vrána vráně oči nevyklove...Má nejlepší přítelkyně má
taky ta svá,ale nejoblíbenější a nejpoužívanější je:..lepší
opotřebovat se než zrezivět!..je takový typ jenž se snaží užít si z
života to nejlepší,ale bohužel většinou jí to nevychází.Její historky
plné gentlemanů,peněz a zábavy mě míjely určitou dobu,ale pak jsem si
řekla,že něco z toho by nebylo špatné.Ona rozradostněná mou ochotou
přistoupit na společné dobrodružství,navrhla podání inzerátu na
internetu.Nebylo těžké něco"vypotit",svůj věk jsme pro jistotu
vypustily a zdůraznily...večeři při svíčkách..Dobrodružství mohlo
začít!!!Vše přiživované jejími story o obletovaných milenkách,které v
podstatě nemusí pracovat,protože jim milenci kupují nejen
byty,auta,ale i drahé dovolené.Manželé jen tiše přihlíží,starají se o
děti a domácnost.A vůbec jim nevadí,že se žena prohání v přímořských
letoviskách v nejnovějším sporťáku,zatím co oni utírají dětem
zadečky.Přejí jim ty romantické večeře s jídly divokými nejen
názvy,ale i vzhledem a v naprostém klidu vyškrabují zbytky připálené
kaše z hrnce,jenž měli mít děti k večeři...procházely jsme
inzeráty,šmahem zavrhovaly ty s věkem nad...,s těmi co nabízeli jen
kávu jsme neztráceli čas a tak jsme došly až k výsledným 2
inzerátům.Schůzky jsme pečlivě oddělily,abychom se moc
nepřejedly...První zádrhel nastal,když se jedni po našem
radostném.."moc se na Vás těšíme"už neozvali. Zbyli jen jedni a my
rozhodnuté z toho"vytřískat"co se dá,jsme se do toho vrhly...První
schůzka:..po cestě mě kamarádka neustále přesvědčuje o tom,že neví co
si s nima bude povídat,já jí uklidňuji,ať to nechá na mě (jsem ta
ukecanější)... kavárna, jen dva stoly obsazené... půlhodinka pod
zatemněnýmy okny nepřinesla kýžené ovoce a tak nám nezbylo nic jiného
než vejít a uvidět..ubezpečujeme jedna druhou,že budou-li k.o.
usedáme k jinému stolu a hrajem si na nejnenápadnější dvojku.Jsou
ucházející.. Přisedáme.Představování.Objednávka pití(tonik a
džus).Chvilka ticha.Natočit to někdo na kazetu,věřím,že bychom
vyhráli trapas roku!!!...kamarádka spouští příval slov,já nevěřícně
hledím,jeden z nich se chytá a proud slov..píppíppíppíp
mobil,můj,otvírám kabelku a omlouvám se...proud slov...druhý z nich
začíná kejvat hlavou...pípípípí...omlouvám se a odpovídám na
sms..proud slov..kývání hlavou..pípípí...tak to šlo celou
hodinu...odcházíme.Snažím se vecpat do přívalu slov své nashle a
zároveň si nejsem jistá zdravím toho kývajícího,(jeho krční páteří
bých být nechtěla)

Táhnu kamarádku sršíc superlativy na odcházející "toho co moc
mluví" a "toho,co bych nechtěla být jeho krční páteří".Myslím si
svoje..po nějaké době se chystá další setkání.První selhání našich
báječných představ nastává,když se máme opět dostavit naším autem na
místo aby oni,tak jak se praví ve zkazkách mé přítelkyně,pro nás bez
řečí přijeli tím nej..autem.Druhé procitnutí nastává po zjištění,že
přijel jen jeden("ten co hodně mluví")..Neva!!užijem si to i
tak!!..vidina báječné večeře,příjemného společníka vzala za své už
při objednávce..topinka a sendvič..jeho příval slov se stočil pouze
na nepřítomného kamaráda a tak se dovídáme snad vše z jeho
života.Krutá realita nekončí!! Loučíme se a on nasedá do auta nejisté
nejen barvy,ale i značky.. má přítelkyně ztratila nejen řeč,ale i
chuť na dobrodružství..po určité době kdy se zacelily ty nejhorší
rány,jsme svolily k ještě jedné schůzce(..přece mě neopustíš?!teď
teprve si to užijem!)..horký letní den,30stupňů ve
stínu a my stále toužící po tom sladkém dobrodružství opět cestujeme
na vlastní náklady,tentokrát pro změnu autobusem..já jsem zvyklá,ale
ona..koukám z okna a poslouchám příval těch nejhorších slov na jejich
adresu..přemýšlím co tu vlastně dělám..usedáme k nim do auta necháme
se unášet,nejen v představách příjemně strávených následujících
hodin..slunce pálí a my dvě sedíme v šatech na břehu,zatím co oni se
koupou..za odměnu dostáváme zteplalé limo...nebýt na hony vzdálené
civilizaci a linkovým autobusům prchly bychom a za nás házely
granáty..netušíme,že to nejhorší teprve přijde!! V autě otvíráme vše
co se dá a těšíme se na zpáteční cestu vyhřátým autobusem,ale není
nám souzeno!! Nabízí nám zmrzlinu.Nadšeně souhlasíme.Zůstává jen u
nabídky.Nabízí nám příjemný chládek.Bereme!Vzali nás k sobě do
práce.Sedíme v kanceláři.Na patro se nám lepí jazyk,oči švidraj
hlady.Konečně!!!!!Jsme vysvobozeny a prcháme na zastávku
autobusu.Jedeme domů!!Koukám z okna a poslouchám příval slov toho
nejhoršího kalibru na jejich adresu...přemýšlím proč to vlastně
dělám..po vysednutí zapadáme do prvních otevřených dveří s nabídkou
jídel a pití.Po ukojení hladu a žízně,která se zdá nekonečná se
shodujeme,že
TOHLE už NIKDY!!!! Asi si říkáte že jsme hloupé,naletět tolikrát,ale
my si přece chtěli jen trochu UŽÍT!!!.....včera přišla má báječná
kamarádka
z báječným návrhem..prý toto byl omyl a příště už budem
chytřejší..VYRAZILA JSEM JI!!!!