Budeme opékat kuřata!! Rozzářená tvář zdobí mého muže…

U mne však vidina propečené a voňavé kůrčičky je soustavně nabourávána hrůznými představami, co, nebo kdo, přijde k “úhoně“… Tuto báječnou pochoutku totiž budeme připravovat a poté i konzumovat ve společnosti mého švagra, který ctí zásadu “ženská patří akorát do kuchyně a postele!“ (je pravda, že s přibývajícím věkem ji krapet upravil: ženská patří do kuchyně a do postele patří ohřívací láhev…) S mou švagrovou, která dokázala vychovat ty “nejbáječnější“ děti - jejichž hlavní činností při takovýchto akcích je lézt všem řádně na nervy a co neschováte či nepřilepíte s tím se už holt neshledáte. Proto tuším, že tento večer bude opět opravdu zábavný…

Tak jako tenkrát….

….. vím, že tomu neuniknu…..narozeniny mého muže a s nima spojené opékání kuřat! Zvu pro jistotu i naše známé a mou přítelkyni, bude nás víc, nebudem se bát “švagrů“ nic… Začátek probíhá v klidu… děti jsem pro jistotu pomocí výhružných gest hnala na přilehlé hřiště. Od tam se pak nesly divné zvuky, které jsem řešila, podle intenzity, přidáním nebo ubráním na hlasitosti rádia.

Popíjíme vínečko, tlacháme jen tak o ničem, příjemné…. Doba pokročila, kuřátka se otáčejí, nejdřív za pomoci nadšených dobrovolníků, později jsou odchytávány děti,jež nevydržely bez vody a nic zlého netuše se přišly napít…

..Náhle se má švagrová vymrští, tyčí se nad námi v celé své 150cm výšce a komíhá se ze strany na stranu.. pak odhopká směrem k bytu… Chápavě se usmíváme, myslíme si, že víme proč… OMYL!!! Vrací se s kýblem plným ledové vody a už od dveří křičí: "Musíme vás pokřtít!!!" Vy naši oslavenci!!!

Známý, kamarádka i já nevěřícně hledíme střídavě na švagrovou a kýbl. Její muž ji pošle …někam. Nedá na jeho slova a stojí si za svým nápadem. Vrhá se na něj… jeho 100kg se ožene…. Jen zázrakem, jenž je vlastní snad jen lidem pod vlivem alkoholu, to jeho žena vyrovná udrží se na nohách a vrhá se na něj znovu.

Ostatní osazenstvo neví, zda zvolit smích, nebo raději ji chytat a tak jen mlčíme a zíráme….

Její hlasitý projev přilákal děti, jež se raději poflakovaly po okolí, než točit tím pitomým rožněm. Stojí opodál a fandí tetě a matce zároveň… Ta povzbuzena zájmem ze strany dětí, se sice vzdává útoku na svého muže, ale s nezměrnou silou a chutí se žene za mým mužem. Ten se na rozdíl od svého bratra dokáže odlepit od špalku a rozběhnout se. Jestli to nebude tím výrazným váhovým rozdílem??? Mizí v dáli a švagrová se žene za ním… Oči našich známých se setkávají s mými. Omluvně mrkám a snažím se navázat řeč, o čemkoli... Bohužel, křik a následné šplouchnutí projede nočním tichem jako výstřel. To nás přinutí opět se zaměřit na tu skutečnost, že nám tu pobíhá “pološílená“ ženská s kýblem v ruce. Už přibíhá…. poskakuje na svých nožkách a míří si to k bytu… S novou vodou a bojovým pokřikem…“stejně tě dostanu!!!“ vybíhá ven… v tu chvíli, aniž by to kdo čekal se vztyčil můj švagr a jal se utíkat...

My, zbylí sedíme jako na bidýlku a sledujeme se zaujetím věci příští.

Já se sice snažím dělat, že ty pobíhající osoby neznám, ale….

Dusot mého švagra a křepčení mé švagrové nabírá na intenzitě. Můj muž, dočasně osvobozen od zájmu švagrové vše sleduje s bezpečného místa a baví se…

Ještě jedna zatáčka, šplouch…. Švagr, stále dusající a řvoucí ať jej nechá, si nestačil povšimnout, že voda se už dávno odlepila od kýblu a skončila, naštěstí pro něj na nejbližší zdi. Dodusává směrem k bytu kde hledá útočiště. V patách svou ženu…

Můj muž proklouzne k nám, ale to už je tu zase kýbl z vodou a - můj prchající manžel… kličkuje a pak prchá směrem k bytu. Švagrová tu změnu směru neregistruje a pobíhá dál hledajíc oslavence (alespoň nějakého) Děti se opět rozprchly, netušíc, že to nejlepší teprve přijde… švagrová,správně vytušila,že ti dva se schovali k nám do bytu a s kýblem plným ledové vody si to tam namíří.

Zděšení známí mi naznačují ať ji zastavím!!

Rezignovala jsem při jejím třetím oběhnutí školy. Sedím a točím, tím zatraceným rožněm… Je ticho. Praskající oheň. Vůně kuřátek… hlavou se mi honí myšlenky,kde asi skončil obsah toho kýblu.

Vítězoslavně vychází švagrová a křičí na mě: …Tak jsem ho teta dostala!!! Schoval se mi v ložnici!!!“ Zatím co někdo upadl nazad ze špalku, já jen zarytě mlčím a točím…

Po jídle se kamarádka loučí a já sbírám odvahu jít se podívat, co vše budu muset převléct do suchého. V ložnici najdu švagra jak sedí na okraji postele a ladí kytaru. Nic divného až na to, že ta kytara převážnou část svých strun postrádá…

Venku zatím “baví“ švagrová naše známé. Snažím se pochytat děti a nasměrovat do koupelny. V tu chvíli začne křik: UFO!! UFO!! UFO!! Pracně dohnané děti prchají ven, co že to ta zábavná teta zase tropí?

Protější dům a jeho příjezdová cesta se topí ve světle přijíždějícího auta…“TO JE UFO!!!“ křičí nadšeně děti společně s mou švagrovou

Tak, a teď mi řekněte, šli by jste do něčeho podobného znova a dobrovolně??!!

Já musela…. Ale naštěstí pro mě, jsem o valnou část dne “přišla“,jsouc v práci.. Tušila jsem, že to“nejlepší“ přijde zas až na konec, ale mělo to docela klidný průběh..

Byli jsme domluveni, že u nás přespí. S ůderem 22hod se švagr vztyčil a řekl: Jdu spát do své postele! Jeho žena se na něj začala věšet a nadávt mu, že ona nikam nejede a ať si sedne a neotravuje… Setřásl ji a šel se balit. Ona se urazila a zmizela.. Volali jsme, ale marně, hledali jsme, ale marně… Řev mého švagra “že ji tu nechá a jede!!“ vylekal pouze mě. S ještě větší intenzitou a snahou jsem ji hledala…

Tak jak náhle zmizela, tak náhle se zjevila… ulevilo se mi…

Ruce v kapsách, houpavý krok a slova…“co tu řvete??? Sem vás slyšela, a aji viděla!! Sem seděla támhle, néé?!!“

Tak, každoroční opékání máme letos za sebou a já se teď budu soustředit na sbírání sil na příští rok... a vy možná na nový příběh s mou švagrovou...