Ohlušující rána...  Déšť tluče do oken.....TMA....  Další rána a záblesk....  lezu po zemi a snažím se nahmatat v té tmě dudlík.  Dcera na chvilku, zaujata bleskem, utichá.  Očička se jí rozzáří při další ráně.  BUM!!!!  Šátrajíc pod postelí nemám čas,zamyslet se nad tím,co se jí na tom "běsnění" venku líbí...  Chci ji co nejdřív uspat a sama vyhledat skrýš (nejmíň tak 30sáhů pod zemí). Je málo věcí které mě "rozhází"... půjdu sama do lesa.... vylezu na komín v cihelně (hahahaha)... miluju hady a všechnu tu plazící se "havěť"... ale jsem polomrtvá strachy při BOUŘCE!!! 

Dudlík jsem našla.. dceru uložila... vlezla jsem do postele a klepu se strachy... zrovna tuto noc jsem sama a bouřka jakoby to věděla!! Dává do toho to nejlepší co má.... Blesky ozařují mou strachy strhanou tvář... hromy jsou snad přes "zesilovač"... A já moc dobře vím, že pokud by má matka zvolila jen trochu jiný přístup k výchově..... nebyla by ze mne ta troska, klepající se při každém záblesku a ráně.....  Nevím, kde se v ní vzal ten "zvrácený" pocit:.....při každé bouřce posadit děti ke stolu a začít vyprávět......    ".....Jednou jsme takhle seděli v kuchyni s mou maminkou, Vaší babičkou. Byla bouřka a my měli otevřený okno. Jíme. Najednou oknem vpluje oslnivá koule, cestuje přes celou místnost až k zásuvce a tam ZMIZÍ!!!...."

Já mám okna, už při náznaku bouřky, hermeticky uzavřená, el.proud vypnut.....  Další oblíbené téma mé matky: “...naši sousedi při jedné bouřce vyhořeli!!! Nic jim nezůstalo!!! Všude byl křik a hrozný teplo!!!.......“   Já pro jistotu chystám nejpotřebnější a dávám to spolu s našimi zvířátky co nejblíže ke dveřím....  Nejpodařenější a nejoblíbenější (pro mou matku) byly ty příběhy kdy blesk zabíjel!!! "...šli na pouť a uprostřed pole je to zabilo!!!! Uškvařilo je to!!!!"   ... Pokud se děje venku něco, co jen zpola připomíná bouřku,..... já odmítám jít domů i za cenu nekonečné prac.doby... 

Jsem ale matka a vím, že musím své děti lépe "připravit" na bouřky!!!  Proto hrdinně dětem vysvětluji, že nás ochrání hromosvod..... při tom "nenápadně" zavírám okna a vypínám el.proud...." to se musí, tak nás ten zlej kulovej blesk nenajde" vysvětluji...a stěhuji nejnutnější věci ke dveřím... Měníc barvy snažím se vypadat nevzrušeně!!!   Nevěří mi mou nebojácnost ani jedno z mých dětí.....  A tak zatím co já cpu hlavu pod polštář, oni radostně sledují to nadělení venku....

Potkalo mě to i v práci: Bouřka jako "hrom" sedím blízko velkých prosklených dveří... sotva vnímám co dělám a přemýšlím kam vezmu "roha".  V první příhodné chvilce prchám.  S "ůsměvem" vletím do masny.  Pod záminkou hledání vhodné večeře, mizím ve velké lednici. Kolegyně pojaly podezření, že se mnou není něco v pořádku až po značné době. Mírně podchlazenou mě vytahují ven a chlácholí, že se to už přehnalo...

Teď se však stalo něco, co mě málem stálo život... Ale podle hesla:...co Tě nezabije, to Tě posílí!! ...si myslím,že mám vyhráno!!! (snad)  ...Jdem do lesa...  na houby... zvesela poskakující děti... já vnímajíc a hltajíc tu krásu.. klid, sluníčko...  jen na to pomyslím obloha se zatahuje.... RÁNA.... první kapky...  Zděšeně pobíhám po lese a hledám vhodnou skrýš... svolávám děti (klidně si hrající a nevnímající tu pohromu co se na ně žene!!) pod husté jehličí. Pak mi dochází, že pod stromy je to NEJHORŠÍ!!!!! Mířím bledá a drkotajíc zuby (jako kostlivec padající po schodech), ke kraji lesa... Tam mě popadá naprostá beznaděj!!!! V poli to není také BEZPEČNÉ!!!!!  Co dělat?????!!!!! 

A) plazit se polní cestou k domovu...  

B) zahrabat se v lese... 

Pobíhám sem a tam. ...les, pole.. pole, les...  Děti se očividně dobře baví!!!! Snažím se vypadat klidně "mě přece žádná bouřka nemůže rozházet"!!  Hlavou mi letí myšlenky: ...které z dětí zachránit přednostně??.... být hrdinná matka, nebo srab zachraňujíc jen sama sebe???.....zemřeme spolu???? ...kde je sakra ten kulovej blesk?!!....  Naštěstí jsem nemusela položit ani život vlastní ani životy mých dětí. Neviděla jsem (a to mne dost "mrzí") kulovej blesk a v mé blízkosti nepadl strom rozříznut bleskem...   

Co dodat??? Od té doby(zaplať pámbů) další bouřka nebyla.  A tak nevím, jestli se můj postoj k ní změnil, nebo výchova mé matky je přece jen silnější....   Jen doufám,že až bude bouřit, budu pod střechou s dostatečně silným hromosvodem!!!!!