„ ……kotě, seš fakt kus…víš zrzky miluju….si fakt dobrá, máš to v krvi!!… “ poslouchám tyto kecy, potím se jak kůň, uši mi zaléhaj z přílišného "zvuku" a už vůbec nejsu ZRZKA!!!!!! Nápad zajít si na disko vzešel od mých kamarádek.V tuto chvilku je proklínám a přeji si brzký konec nejen písničky…Plánuji rychlý útěk na místnost s panenkou. Chvilka ticha a už prchám, nechávám za sebou "cosi" co jen opravdu vzdáleně připomíná muže…tlemí se jako by polkl myš, a myslí si jak je neodolatelnej. Holky se ohromně baví!!! Když je míjím mrkaj na mě a naznačují mi,že nám to spolu sekne….krávy….stojím před zrcadlem a divím se, že "TO" ještě žije. Oči vytřeštěné, podlité krví, tvář stejné barvy jako mé rudě červené tričko… Na čele se mi leskne pot a ta stejná kapalina mi cestuje po zádech… JDU DOM!!! Omyl!!! chtíc proklouznout k východu jsem opět zajata "monstrem" a je mi řečeno, že tato píseň je jen pro mě na objednávku… Polykám slzu a jdu… musím… vzdorovat "buldozeru" se nevyplácí… Mačká mě jako lis na víno,drtí mi ruku. Z letargie mě vytrhlo příšerné zavytí u mého ucha, uklidňuji se hned po zjištění,že jde o "buldozerův" zpěv. (Mé srdce se ovšem vzpamatovává a chytá ten správný rytmus poněkud déle.)

Když mě "strhl" k tanci první odvážlivec, poslouchala jsem řeči o mém vysokém čele svědčícím o mé vysoké inteligenci… docela ráda jsem proto odplula do náruče monstra vzhledu buldozera, ale teď toho opravdu trpce lituju. Mé sňatkuchtivé kamarádky loví kde se dá a pocítily potřebu strhnout k tomu i mě….

Jako dítě jsem byla vychovávána v trendu…. vzhledu nijakého, chudých rodičů…. Má matka mi ženicha vybírala už od ranného dětství."Kádrovala" každého potencionálního ženicha.Nešlo ji při tom ani o to jak vypadá, jak mu to myslí,ale o to v čem bydlí a jak si na tom finančně stojí jeho rodiče. A tak se stalo,že já coby prvním rokem vyšlá "záklaďačka" jsem byla na ulici oslovena mužem, jehož věk se pohyboval někde mezi hnědým a černým uhlím. A tento muž mě pravidelně doprovázel ze školy domů (mám oprávněné podezření, že zatím má prsty má matka), zval na koupaliště, kávu atd.. K mé nesmírné hrůze bylo pro mou matku největším štěstím, když přijel na svém kole a zval mě na projížďku… Blahořečím tátovi který si zachoval zdraví rozum a"milého"nápadníka poslal tam kam patřil.(na můj vkus a momentální pocity, až moc slušně)Matka zcela zuřící, tehdy pronesla větu která se stala naším rodinným mottem:"TOHO SE DRŽ!!! TEN MÁ BARÁK!!!!!"… Dlouho jí trvalo než se vzpamatovala z utržené rány v srdci, kdy nápadník po důrazných slovech mého otce již nepřišel ani nezavolal. Stále se opájela myšlenkou baráku a ač se jí otec snažil naznačit,že věk tohoto potencionálního nápadníka již dávno překročil 30, viděla v tom mou neschopnost přizpůsobit se a otcovo selhání zajistit mou budoucnost.

Mé kamarádky ve svých 20letech propadají depresi, že se nevdají! Už se vidí coby staré panny dštící kolem sebe jen zlobu a nenávist.. A tak já se tu potím,lapám po dechu a těším se na brzký konec nejen písničky…

Přežila jsem ovšem i zvláštní pojetí "lovu" jedné mé kamarádky. Ta si domluvila rande s tím "Fakt báječnej chlap" ale zároveň a to jsem nepochopila jak se jí to podařilo i s tím "Toho žeru" A tak já "Seš fakt nejlepší" kamarádka se obětovala a jdu na jednu schůzku místo ní.(přece ho tam nenechám čekat, jdi a nějak to zvládni,hlavně mi domluv další rande) Naivně očekávám průběh jako:.. vyřizuji vzkaz a odcházím. Jsem však požádána,zda-li bych nešla alespoň na skleničku. Přitakala jsem a tím sem si podepsala vlastní ortel.. Po celodenním půstu,zcela bez rozmyslu do sebe kopnu prcka Bechera a schvaluji objednávku večeře. Následoval další a další a další prcek… z večeře si pamatuji, že jsem cosi jedla (později se dovídám,že to bylo dančí ragů), pocit vznášení se a pak jen prázdno… společník mě doprovodil ke kamarádce. Ta se do dnes baví tím, jak jsem se u ní v kuchyni marně snažila přimět lokty ať chvilku drží na stole… Ona toho nápadníka posléze zavrhla. A já pokud ho dnes potkám, vidím v jeho očích to co většinou vidíme v očích Milosrdných sester.. naštěstí je to jen jeden případ kdy si o mě nějakej chlap myslí"…již dávno měla být v protialkoholické léčebně!!!" (SNAD!!!)

Končí diskotéková noc tak jako končí má chuť se něčeho podobného ještě někdy ůčastnit….. Většina mých kamarádek pokračovala v hledání toho pravého. Šťastné postupně odpadávaly do náručí svých manželů.. Ty jenž zůstávaly,jsem začala podezřívat,že to u nich přerostlo ve sportovní disciplínu: KDO ULOVÍ TOHO NEJ… a nebo jak se říká:.."kdybychom čekali na setkání s ideálem,strávíme celý život v čekárně.." nemohou vybrat to správné"spojení"..

Jo a snahy mé matky vyšly ůplně na prázdno!!! Vzala jsem si svou velkou lásku…VZHLEDU NIJAKÉHO,CHUDÝCH RODIČÚ…..